6

…

S tím, jak Mishi Taye znala, měla pro jeho trápení pochopení. Stejně jako dnes byly pro něj i tehdy ženy něčím, co se nedalo spočítat. Navázat s kýmkoliv vztah bylo pro Tarise jako obléci si cizí kůži. Už jen to dobré vycházení s Mariem bylo velkou výjimkou. Přesto tady a teď, o tři roky později, seděl a díval se na Sheenu zcela pohlcen jejíma tmavě modrýma očima.

„Věřím, že to bude příjemná dívka,” pokračovala Mishi v rozhovoru o zítřejší Mariově návštěvě. „Určitě by ocenil, kdybys jí dal šanci.”

„Proč já?” povzdychl Tay a s Sheenou vstal.

„Protože jsi jeho přítel?”

„Proč nemůže mít dva…” zamručel a zamířil do dveří pracovny, „Klidně bych se o něj rozdělil.”

„Ty taky jiného nemáš,” utrousila Mishi a pomyslela, že by se jistě Mario o Taye podělil také rád. Je hotovým přítelem k pohledání.

Rozhodla se ale Tayovi vyjít vstříc a zatímco se natahovala po klice, aby mu otevřela, navrhla: „Ale pokud je to tak hrozné, tak je tady zítra zvládnu sama.” Pohladila při tom něžně jeho uzoufanou tvář.

„To by bylo nejlepší,” kývl, „nesnáším ty jeho ženský. Jsou to kancelářský krávy.”

„Tou jsem byla taky.”

„Ne, ty jsi jiná,” řekl Tay a zamračil se, jako by se ho hluboce dotkla.

Mishi se potěšeně uculila nad komplimentem, který byl u Tarise vzácností. Hned se za to opřela rukou o rám dveří tak, aby mu zabránila s Sheenou uniknout do pracovny, a smyslně se k němu přitiskla.

Rozpaky znehybněl, když jej hladila po zádech.

„A jaká jsem?” zašeptala a přiblížila se tváří. „Chytrá… něžná… krásná… prostě dokonalá?” věnovala mu několik polibků mezi slovy.

Tay pod hebkými ženskými rty celý zkoprněl. Zahrnut něžnostmi nebyl schopen ze sebe vydat hlásku.

Když se Mishi oddálila, opět se jí objevil na tváři potěšený úsměv. Poznala na Tayovi toho stydlivého kluka, který panicky plánuje, jak z téhle situace uteče. Ale přesně tohle očekávala. Bylo jasné, že odpověď nedostane. Nebylo to ani důležité, tuhle roztomilou Tayovu plachost zbožňovala. Občas se neudržela a takhle si s ním hrála, třebaže věděla, že on se pod projevy citů či vášně necítí dobře. Neodolala, aby si znovu nezkusila, jak je jediná na světě, která je schopna Tarise umlčet.

Teď již ale Tay pomalu z její blízkosti chytal křeč, tak se smilovala a ustoupila. Osvobozen od Mishiných neřestných náznaků si oddychnul a zadíval se na Sheenu, která celou dobu z jeho náruče sledovala své rodiče s velkým zájmem.

„Ona je prostě dokonalá,” řekl Tay k Sheeně. Aniž by od dětské tváře odtrhl zrak, pokračoval do pracovny a patou za sebou zabouchl dveře nechávaje Mishi za sebou.

„A o mně to nikdy neřekne,” komentovala Mishi jeho odchod nevážně, „nikdy, nikdy, nikdy.”

…

Nebyla zklamaná. Věděla o Tayovi, že by raději běžel nahý trním, než by přiznal, jak moc je šťastný v současném dění, které dle jeho představ nemělo nikdy nastat. Ve skutečnosti byl totiž tenhle vztah s Mishi daleko více, než plánoval.

Ano - plánoval.

Všechno to začalo před těmi třemi lety dva dny poté, co zmizel z kanceláře s hlavou obtěžkanou nuceným ženěním. Vrátil se za Mishi se štosem papírů ve žluté složce, se kterou si sedl naproti, a dlouho tiše přemítal, jak začne. Mishi překvapená tím, že si Tay poprvé přisedl k jejímu stolu, sledovala zvědavě, co se bude dít. Podle letmého prohlédnutí držel nějakou rozsáhlou smlouvu.

„Původně jsem vás chtěl s létem povýšit,” začal tehdy záhadně, „ale… mám pro vás jinou nabídku. Řekněme protinabídku. Pořád můžete být povýšena, pokud odmítnete.”

Měla ještě dnes v živé paměti, jak byl nervózní. Tay mluvil zpočátku napínavěji a vážněji než doktor, který jí přišel říct, že jí zbývá pár let života. Vůbec netušila, k čemu se chystá.

A pak v několika zmatených větách Tay vyslovil myšlenku, že by se mohli naoko vzít: „Včera jsem dal dohromady dohodu, která by vám zaručovala vše, co za sňatek nabízím. Vlastně jediné, co potřebuju, je vaše účast vedle mě na všech těch hloupých společenských událostech. Nějakej kontakt s novináři, široký úsměv šťastný manželky… naprosté minimum, které Mariovi a jeho společníkům zavře klapačky.”

„Teefu Tarisi,” skočila mu Mishi do řeči, „promiňte, jsem trochu překvapená, že s tímhle jdete za mnou. Víte, nejsem zrovna ten správný člověk. Asi jsem to měla říct dřív…”

Na okamžik se jí hlas zadrhnul. Do této chvíle nikdo z paláce kromě kamarádky a expřítele o jejím stavu nevěděl.

„Jsem těžce nemocná. Nebudu tady na celé vaše funkční období.”

„Já vím,” odvětil Tay s klidem, „nechal jsem si vás prověřit.”

„Nechal jste si mě co?!” vytřeštila oči.

„Přece bych neriskoval, že byste mě zdiskreditovala,” nechápal její překvapení. „Musím vědět, z jaké rodiny pocházíte, jestli máte nějaké záznamy, jakou máte pověst. Cokoliv, čeho by se hyeny mohly chytnout. S tím přišla i vaše zdravotní karta. Snad si nemyslíte, že by se vám něco takového podařilo utajit.”

Mishi ztěžka polkla: „A… a… to vám nevadí?”

„Ne,” odpověděl Tay jednoznačně. „Sice jsem nevěděl, o co jde, ale něco jsem si o té vaší vouléze zjistil a zarazilo mě, že ještě nebyl spuštěn výzkum léčby pro derity. Přitom zrovna na nás to má takový dopad.”

Významně k ní nato zvedl zrak: „Mohl bych to změnit.”