4

…

Se svou typickou bezohledností ji Tay nechával od brzkého rána do nočních hodin zavalit papíry, které daleko přesahovaly její povinnosti. Na druhou stranu si na to Mishi nestěžovala. Doma ji nikdo nečekal a ve svých úzkostech shledávala jeho nesnesitelnost jako něco, co si snad i zaslouží. Neměla tehdy už žádná přání, žádné vyhlídky. Jen doufala, že až přijde „den D”, tak to s ní sekne někde při jeho křiku, aby si uvědomil, že lidi kolem sebe přivádí do hrobu.

Jejich vztah tedy začal válkou, ale měnil se. Když prvotní nápor Mishi zvládla, nepatrně jí Taris ulehčil a měla tak prostor si všímat. Především toho, že sám byl mnohem vytíženější než kdy ona. Mishi netušila, kdy Tay spí, protože jej v paláci viděla pořád. Vysvětlení takového nasazení se k ní dostalo až po roce, kdy si už získala jeho důvěru a čtením některých neveřejných dokumentů pochopila, jak jako zástupce vládce funguje a že celá Tarisova funkce je vypočítavá myšlenka Maria Warda.

Samotný vládce Areneánu, Mario Ward, vlastně jako jediný z paláce ještě před pár lety pověstného Taye vůbec neznal. Tay dělal v rámci své práce na hospodářském oddělení i asistenci na vládních zasedáních. Přehlédnutelného poslíčka, který měl za úkol jednou za čas prohodit členům vládní rady složky na stole. Zbytek zasedání pak seděl Tay v rohu u skříně jako na hanbě a s důležitostí tamějšího nábytku držel komín listin.

Pro někoho velká nuda, ale pro Taye bylo velmi vzrušující být přítomen takovýmto vládním diskusím. Všemi těmi čísly a pojmy, které létaly vzduchem, naprosto žil a hlavně jim rozuměl. Věděl, že jim rozumí více než někteří u vládního stolu. A tak seděl a poslouchal se zdánlivě nepřítomným pohledem z okna. Jenže taková aura sebejistoty s lehkou arogancí radním neušla a postupně se na Tarise lepily nervózní zraky.

Když si konečně i Mario všimnul věčně zadumaného mladíka v jednacím sále, neměl ponětí o jeho jméně, ani proč podružného zpravodaje sledují členové rady a mají s jeho přítomností nezvyklou nejistotu v hlase. Jak sám pak později vyprávěl, Tay byl prostě podivín. Prý vypadal, že neposlouchá, ale cukaly mu koutky úst pokaždé, když se mluvilo o něčem, z čeho sám Mario neměl dobrý pocit. Mario vnímal určité propojení s tímto mladíkem a pak, aniž by si to příliš uvědomoval, díval se na Taye pokaždé, když si nebyl jistý.

Mario Ward byl totiž od základu člověk intuitivní, velice otevřený, veselý a sympatický. Ve své funkci až příliš neformální. Byl dobrý politik i ekonom, ale své nejproduktivnější roky měl již za sebou a více ho zajímaly radosti věčně starého mládence. Přestože vládnul už skoro dvacet let a táhlo mu na padesát, byl i s vráskami plný života a nikdy neseděl celý den v kanceláři. Své povinnosti plnil tak minimálně, jak to šlo. Věděl, že úřad potřebuje někoho, kdo mu dodá trochu vážnosti, ale rada ho nikdy nenechala odstoupit, protože byl Areneánem zbožňován.

Nebylo tedy moc zvláštní, když Taye pozval na skleničku a po jedné prodiskutované noci z něj udělal rovnou svého osobního zpravodaje. Ať už mluvili o aktuálních problémech nebo se nechali unášet utopií, rozuměli si výborně a Mario v Tayovi viděl své mladší já. I když se mu Tay podobal jen pracovně, měl ho Mario rád už od toho večera a stali se brzy přáteli. Tay tak časem dostal funkci asistenta a nakonec zástupce vládce.

V době, kdy mu pomáhala Mishi, byl už Tay Taris fakticky více než zástupce. Mario jej přespříliš využíval pro své povinnosti a Tay se stával jeho stínem. Jejich spolupráce došla do stavu, ve kterém Tay Areneánu tajně vládnul a Mario mu plně důvěřoval. Jen vládní rada nechtěla slyšet, že by Tay Taris oficiálně usednul na Mariovo místo. Tay byl i přes své schopnosti tolik nenáviděn.

…

Když Mishi tenkrát pochopila, že její nadřízený není skutečným zástupcem, a jak skrytě, pod velkým tlakem bez uznání, dělá tu nejzodpovědnější práci, cítila k němu najednou mnohem více úcty. Už to nebyl ukřičený ignorant. Viděla v něm přepracovaného skromného génia, který si na svá záda naložil více, než by si kdokoliv dokázal představit. I když byl k ní Taris osobně nevrlý, viděla, jak mu na Areneánu záleží a jak prožívá každý hrozící problém.

V malém osobním měřítku tak Tarisovi nezáleželo na nikom. V zákonech myslel na všechny. Bylo to pro Mishi podivně kontrastní, ale rozuměla mu a možná… možná se jí tenhle nenáviděný asociál začínal líbit.