21

Přetnul celou atmosféru tím, že sebral své odložené klíčky z lednice a nahodil zase veselý, nic neřešící obličej.

S novým elánem, i když trochu nuceně, pronesl: „Ale celý to někam sepiš. I se všema podrobnostma. Jednou se nad tím někdo pěkně pobaví. Můžu to dát třeba Sheeně, až mi bude říkat, že ten její táta je nějakej divnej. Tak aby mi to věřila, víš, že je fakt jeho. Že si na ni taky nevyrobil… smlouvu.”

Naznačil při tom žertovně prsty obdélník papíru a přemístil se k hlavním dveřím.

„Rád jsem vás viděl, Myšičko. Už jsem si nadával, jak špatný strejda Sheeně jsem, že se ani nepřijedu podívat, jak se jí na tom našem světě líbí. Takže slibuju, že se napravím a odteď vás budu navštěvovat častěji. Kdybyste cokoliv potřebovaly, dámy…”

„Zavoláme,” objala ho Mishi a sledovala, jak míří ze zahrady ven. „A buď na sebe opatrný, Mario. Žádné blbosti na té nové krásce! Co by bez tebe Areneán dělal.”

Mario se od brány zasmál.

„To, co ty. Měl by Tarise,” krčil na to rameny, „Možná by to nebylo tak špatný. Jen by mě jako mrtvýho sralo, že neuvidím ty ksichty v radě, až si bude sedat do čela.”

…

Mishi se jen s lehkou trpkostí pousmála. Zůstala stát ve dveřích a sledovala Mariův odjezd. Mrzelo ji, že ještě nenechal některé věci minulosti. Přála mu, aby konečně našel klid jako ona. Aby zjistil, co skutečně chce, protože pobíhal po Areneánu jako rozervaný. Záviděl Tarisům rodinu, a přitom dělal všechno pro to, aby sám žádnou neměl. A nevěřila, že by to sám o sobě nevěděl.

Více však pro něj udělat Mishi nemohla. Uzavřela proto v sobě Maria a zamyslela se nad jeho poslední poznámkou. Možná by opravdu nebyl špatný nápad sepsat to, co nesmí nikomu vyprávět. Vzpomínky, které si musí nechat jen pro sebe.

…

Třeba právě ty, co měla na večer, kdy se s Tayem vrátili z onoho plesu, po kterém mělo jejich manželství skončit. Čekal je rozhovor o tom, co bude dál. Rozhovor o rozvodu.

Úspěšně se tématu poslední týden oba vyhýbali a zavládlo mezi nimi nepopsatelné napětí. Jenže poslední datum bylo stanoveno v dohodě, tak ji ten den ráno Mishi položila v obýváku na stůl.

Podívala se na ni a rozjímala nad tím, jak se cítila, když si ji prvně pročítala. A hlavně - jak se cítí dnes. Protože i když se pak následně večer Mariovi při tanci ze svých citů k Tayovi vyznala, nebyla tak pevně rozhodnutá, jak na Maria hrála. Potřebovala ještě něco. Aspoň malý náznak, že se jí nezdálo, co na Tayovi viděla, když se od Rohna vrátila. Od té doby byl totiž Tay zase odměřený jako dříve a neúspěšné nahánění, do kterého se pak Mishi týdny pouštěla, ji značně vyčerpalo. Už se nevyznala v tom, o co by Tay vlastně stál.

…

Tay smlouvu uviděl, až když se z plesu v noci vrátili, a její žlutý obal ho zarazil na prahu obývacího pokoje.

Mishi mu tímhle gestem nepadla zrovna do noty. Už na plese byl neskutečně protivný. A to příliš i na Tarise. Celou cestu v autě ani nemukl a doma jenom zabručel něco o tom, že si půjde hned lehnout. Když ho Mishi našla v obýváku, jak se na dohodu nepřátelsky dívá, rychle si svůj plán rozmyslela. Dnes už nebudou nic řešit.

Došla ke konferenčnímu stolku, aby dohodu zase někam schovala, když v tom postřehla nad krbem víno, které Mario kdysi přinesl. Dala ho tam jen kvůli krásné velké láhvi. Nemínila ho někdy otevírat. Avšak pohled na tuto láhev jí vnuknul myšlenku, že by se mohla pokusit o jeden tah, jenž nikdy u Taye nezkoušela.

„Co kdybychom si dnes alespoň přiťukli,” prohodila na něj mile.

S mrknutím na víno si však slízla Tayův tvrdý pohled ze špatného vtipu. Věděla, že striktně nepije. Ale nevzdala to.

„Jenom trochu, že jsme ten šílený rok zvládli,” pokračovala a přerovnala polštáře na sedačce naznačujíc, aby se uvelebil a nikam neodcházel. „Přinesu nám skleničky a převleču se do tepláků, protože v těch šatech se nedá dýchat. Můžeš mezi tím rozdělat oheň v krbu. Bude tady tepleji.”

Hraně se usmála a vevnitř ji vše škrtilo, jakou sázku tady zkouší.

Chtěla kolem jeho mlčící postavy rychle proklouznout, ale chytil ji a rozmrzele se na ni zadíval: „Já bych si opravdu šel radši lehnout. Byl to děsnej večer, jsem unavenej.”

Cítila to naléhání, ve kterém chtěl jen vzít nohy na ramena. Ale za rok po jeho boku zlepšila své herecké schopnosti, a tak použila nic nechápající nevinný výraz.

„Já vím. Právě proto bychom měli dnešek uzavřít nějak pozitivně. Jenom jednu skleničku, nezdržím tě dlouho. Prosím, udělej to pro mě,” řekla a pohladila ho prosebně po ruce, kterou ji stále tiskl.