20

Přesto si neodpustila na Mariovu škodolibou radost kysele hlesnout: „Jistě.” A na jeho účet v duchu pronesla, že je také přítelem k pohledání.

Neměla to tedy Mishi ani dnes s Mariem jednoduché. Mario uměl být i v padesáti neodolatelně šarmantní a chlapecky kouzelný, když se snažil zaujmout něžné pohlaví. Ostatně se celý život nezabýval ničím více. A to, že Mishi u Taye nakonec zůstala, nenesl se svou ješitností zrovna nejlépe. I teď, po narození Sheeny, tak na Mishi občas vyzkoušel, jestli by dokázal ještě nějak upoutat její pozornost. Ale jeho doznívající lichotky již postrádaly dřívější odhodlání a působily spíše jako výstřely do tmy.

…

Mishi se proto raději k jejich soupeření nevyjadřovala a pokračovala o večeru, kdy mluvila s Tayem po návratu od Rohna: „No, nakonec jsem to pochopila sama, takže… když jsem říkala, že se na mě Tay nikdy nedívá tak otevřeně jako na Sheenu, tak jsem trochu lhala.

Ten večer se na mě takhle díval. Bylo to jen na chvilku, ale stačilo mi to k tomu, abych pochopila, jak se věci mají. Nikdy bych tuhle jeho stránku nenašla, kdyby mi ji sám neukázal. Ale stejně mi nic víc neřekl. Jen souhlasil, že ještě stojí o to, abychom dohodu dotáhli do konce, a odešel.

Jenže tím mi dal do hlavy strašného brouka. Měla jsem z jeho mlčení pocit, že ode mne čeká nějaký krok,” zahleděla se do země a uculila se. „Tím přišla na řadu ta vtipná část: Chtěla jsem se k němu dostat nějak nenásilně blíže, ale nevěděla jsem jak. Vždycky ho děsilo, když jsem se ho jenom dotkla. Začala jsem dělat neskutečně nenápadné akce, ze kterých se dokázal ještě nenápadněji vykroutit. I když plachost Taye znáš, nevěřil bys těm absurdním situacím. Prostě mu to strašně pálí, nedá se nachytat. Hned mu dojde, co na něj chystáš, je to absolutně nemožné. Nepřála bych žádné ženě Tarise uhánět. Největší adrenalinový zážitek mého života,” hihňala se a tváře jí zarudly až k uším.

Chytila se u kořene nosu a pokývala nevěřícně hlavou. Pomyslela stydlivě, proč to Mariovi vykládá jako nějaké kamarádce. Nejspíše proto, že již žádnou neměla. Nikdy se nikomu o jejich historii nesvěřovala a ve skutečnosti ani nesměla. Bylo toho mnoho, co musela s novou životní situací uchovat v tajnosti. Cítila se s tím ve společnosti starých známých tak nejistá, že rozvázala všechna přátelství, která ještě měla. Mishi tím vlastně zbyl jen ten Mario. Ten jediný mohl jejich příběh znát. Pocítila velkou úlevu, že se alespoň jemu vypovídala.

…

Jenže zabraná do svého vyprávění zapomněla, jak se Maria šťastný konec Tarisů vlastně dotýká. Ani si to nikdy přiznávat příliš nechtěla. Nevěřila, že tehdejší Mariovo dvoření mělo nějaký opravdový ráz. Mario byl proslulý lišák. Vyložila si jeho chování tak, že ji tehdy na plese požádal o ruku jen proto, aby udělil Tayovi lekci. Někdy totiž viděla, jak Mario Taye vyloženě provokuje, aby zkoušel, jestli bude žárlit. Myslela si, že tím chce Tayovi jen dokázat, jak jeho přátelství k ní přátelstvím není. Mariovy akce jí tedy přišly spíše jako výpomoc, která ji měla dát s Tayem více dohromady. I když poněkud svérázně.

Proto si ani teď nevšimla, že Mario s historkou posmutněl.

„Takže jste se fakt dali dohromady přímo po tom plese, na kterém jsem ti nabídl -” začal.

„Ano. Přesně na poslední den.”

„A kdyby se tak nestalo, rozmyslela by sis to?”

Mishi se na něj káravě zachmuřila, proč to znovu vytahuje.

„Ne,” zamítla jemně, „Víš, co jsem ti na to řekla, Mario.”

Mario se zhluboka nadechnul a s pohledem do stropu vypustil své plíce, jako by tam byla i jeho zasažená duše.

„Jo, vím. Šťastnej parchant!” zaklel si.

Poté se zvedl a jednou rukou Mishi objal kolem ramen.

„Skutečně nechápu, jak se mu povedlo, že si tě získal, Mishi. Ale mám vás rád, děti. Ať se vám to nikdy nepokazí.”

„Díky, jsi zlatý,” políbila ho Mishi na tvář a poplácala na hrudi. „A neříkej to tak smutně. My tě máme přece taky rádi, Mario. Jsi vlastně takový náš úžasný a obdivuhodný patron. Bez tebe bychom nic z toho neměli.”

„No… když myslíš,” odvětil a vzdychnul znovu, „ale budu potřebovat mnohem více takovejch výbornejch koláčů, abych to zvlád.”

„Budu ti jich péct, kolik jen zvládneš sníst. A pak mi s tím pomůže Sheena. Naučím ji přesně tenhle, jak ho máš rád. Dobře?”

Mario se zasněně nad jejími představami usmál. Místo odpovědi Mishi pohladil po tváři s pocitem, že se dotýká něčeho křehkého. Chvíli tak mlčel a rozmýšlel. Nevypadalo to, že o něčem, o čem se dnes bavili. Někam se myslí zatoulal a nehodlal se podělit.