19

Normálně by nad tím utrousil něco cynického a zmizel. Víš, jak nesnáší tahle citová divadla. Ale neudělal to. Sednul si ke mně a nechal mě se vylít. Měl se mnou fakt trpělivost. Díval se, jak brečím a vysvětluji, co se s Rohnem stalo, pak zase brečím a omlouvám se. Takhle pořád dokola. Měla jsem neuvěřitelný monolog, mluvila jsem hodinu o tom, jak jsem hloupá, že se omlouvám, a on na to neřekl ani půl slova. Jen seděl a poslouchal. Teda, možná mě ani neposlouchal, já vlastně nevím. Neříkala jsem mu nic, co by nevěděl, rozumíš.

Ale nechal mě. A pak, když jsem skončila s tím výlevem, tak jsem si všimla, že vlastně naštvaný… není. Nezajímalo ho, co musel kvůli tomu zařizovat. Sám víš, co kvůli mně musel tajit, aby mu nepřišli na to, že mu utekla manželka za jiným. Nedělala jsem si starosti s tím, že by nás s Rohnem někdo viděl. Byla jsem na něj tak naštvaná, že mi to bylo jedno.

Bylo mi to pak líto, jenže ho to omlouvání stejně nezajímalo. Jen na něm bylo vidět, jak je zklamaný, že jsem odešla… nečekal to ode mě. Nikdy jsem ho neviděla se takhle na mě dívat. A to mi konečně došlo, že jsem mu mohla taky ublížit, víš. Že třeba není taková skála, jak si o něm všichni myslí. A já jsem odešla jako bezcitná mrcha. Po tom všem, co pro mě udělal, jsem na něj vykřičela, jaký je ubožák. Byla jsem úplně slepá… nikdy bych mu to neudělala, kdybych tušila, že pro něj nejsem jenom kolegyně, co mu pomáhá.”

„A proč si myslíš, že si tě bral, prosím tě,” vstoupil jí do toho Mario.

„Já… já… nevím. Už nevím, co jsem si myslela. Jen mě to nenapadlo. Byl to přece Tay. Prostě ten, co ženy úplně nesnáší. Vůbec všechny nesnáší. I když jsme se vzali, nepřišlo mi ani, že bychom byli přátelé. Vždyť jsi viděl, jak se mnou mluvil,” hájila se Mishi.

„No, já viděl ty vaše rozhovory trochu jinak než ty,” usmál se.

„A samozřejmě jsi mi nemohl nic říct…”

„Tak řekl bych, ale líbilo se mi, jak se smaží, blbec,” zubil se Mario dál.

Mishi si jeho pobavení měřila přísným pohledem. Něco takového ale od Maria stejně čekala. Bylo jí jasné, proč na Taye tenkrát nic nevyzradil. Byl by tím sám proti sobě.

…

Tay s Mariem byli totiž od prvních dnů jejich přátelství jako dva kluci věčně se tahající o nějaké hračky. Tay nedosahoval Mariovy oblíbenosti a Mario zdaleka neměl na Tayovo geniální logické myšlení. A nezapomínali to jeden druhému v tom svém království předvádět. I když pracovali společně a jako politická dvojka byli velmi úspěšní, mezi sebou vedli žabomyší války.

Pochopitelně kolem žen se nikdy měřit nemohli. Tay netečně přecházel všechny ženy, které vyhovovaly Mariově vkusu, rovněž jako ty ostatní. Nebylo tudíž překvapením, že se Mario v rámci jejich rivality začal o Mishi vážněji zajímat, sotva se Tay oženil. Zpočátku nenápadně, jen formou slovních provokací. Získat si kteréhokoliv člověka, natož ženu, byla Mariova parketa. Ač podporoval vznik Tayova manželství, sám měl brzy po svatbě s Mishi své záměry. Jak ji poznával v rozličných situacích, zamlouvala se mu čím dál více. A vzhledem k tomu, že Tay celý rok zarputile Mariovi tvrdil, jak je jeho svazek s Mishi neosobní a ani do budoucna tomu nebude jinak, Mario si natěšeně chystal půdu a vyčkával. Jak se pak blížilo vypršení žluté dohody, Mario kolem Mishi kroužil o to intenzivněji a dával jí najevo svůj obdiv a přízeň.

Rohn tak nebyl jediným mužem, jenž se snažil během času žluté dohody mezi Mishi a Taye vstoupit. Když poté nastal jeho samotný závěr - plesová událost, po které mělo manželství Tarisů skončit - vytasil se Mario rovnou s nabídkou nejvyšší. Po promluvě s Tayem nabídl Mishi ještě na plese sňatek sám.