18

A pokračovala ve vyprávění: „Nechala jsem tady úplně všechno. Rohn mě celou tu dobu živil, neměla jsem u sebe nic, vzala jsem si s sebou jenom nějaké oblečení. Tak jsem se vrátila a čekala. Nedokázala jsem ani Tayovi zavolat, že tu jsem. Ale naštěstí se tady za dva dny objevil sám a já ho odprosila. Nebylo to dobré ještě dlouho, než se se mnou začal zase více bavit. Ale souhlasil, že dohodu dokončíme a pak se rozvedeme s tím, že si nechám všechno tak, jak jsme se původně domluvili.”

Utichla a pohlédla na dveře, za kterými byla slyšet Sheena oznamující své probuzení. Vydala se za ní podívat: „Omluv mě na chvilku.”

…

Zatímco byla u Sheeny, Mario se bavil roztomilými komentáři, které se z ložnice ozývaly. Postavil se, aby se krapet protáhl, a všiml si připnuté fotografie na lednici. Byla z porodnice - Tay na ní držel Sheenu hned po narození. Teda byl to někdo, kdo vypadal jako Tay, ale tenhle jeho obličej nikdy nezažil. Pokýval hlavou a se stejným štěstím, s jakým fotka na něj promlouvala, nevěřícně povzdechl.

„Co jsi to s ním udělala?” poukázal na fotografii, když Mishi přišla zpět s Sheenou.

„Já?” smála se Mishi a lehce miminkem pohupovala. „Já rozhodně neudělala nic. To tahle potvůrka. Na mě se takhle Tay nedívá,” tvrdila dál vesele a všechny chmury předchozích témat byly pryč.

„Třeba dívá, když se nedíváš ty,” nevěřil Mario a vzal jí z rukou svou kmotřenku. Rázem pochopil, proč Mishi i s takovými těžkým údělem září. Jejich malý zázrak ocenil: „Je skutečně nádherná.”

„Ano,” stvrdila Mishi něžně a společně se na Sheenu dívali v těsné blízkosti.

„Jako ty,” zašeptal Mario po chvíli a podíval se Mishi do očí tak, jak už od něj párkrát se slůvkem navíc zakusila. „Pořád jsi taková křehká a kouzelná kočička.”

Spatřujíc na Mishi potěšení se pokusil přiblížit více.

„Dej si radši ten koláč, starý kocoure,” odřekla mu ihned znale.

Mario ještě krátce držel ten toužebný pohled na Mishiny rty, než se pobaveně rozesmál.

„Dám, dám… na mě zbyl jen ten koláč,” vrátil Sheenu zpět do matčiny náruče. Pustil se poslušně do druhého talíře a pokračoval: „Ale jsem rád, že jsi šťastná, Myšičko. Že jsem vás nakonec dal dohromady dobře, viď?”

Mishi se pousmála nad tím, jak si Mario rád připisuje zásluhy. Ale pro tentokrát musela jedině souhlasit: „Dokonale.”

…

Šla zklidněnou Sheenu opět uložit a Mario s lícemi naditými koláčem si znovu prohlížel fotku, kterou byl tolik fascinován. S Mishiným návratem pak horlivě spustil:

„Ne, stejně mi to musíš vysvětlit. Dneska jsem viděl, jak Tay vražedně sjíždí svýho zpravodaje, protože měl na papíře přehozený dva naprosto nepodstatný řádky. Ještě než jsem odešel, vypadal, jako by měl v puse kyselou okurku, a nechtěl se mnou probírat vůbec nic. Prej, jestli mu budu něco vykládat o svým rozchodu, tak rovnou na místě otevře okno a skočí. Řekni mi, jak z člověka, jako je on, jsi dostala tohle,” ukázal prstem na fotku. „A to myslím naprosto vážně - jak jsi vůbec našla tuhle jeho stránku v hromadě ledu a kamení, co má místo duše?! Protože já ho znám osobně déle než ty a troufám si říct, že mi řekl věci, které tobě nikdy neřekne. Přesto bych si ani ve snu nedokázal představit, že je tohodle schopnej. Tenhle vytlemenej člověk prostě není Tay Taris!”

Mishi vyprskla v smích. Představila si chudáka zpravodaje a dokázala by s přesností na slovo říct, co na něj Tay křičel. Pak se ale ztišila, když si uvědomila, že by taky mohla vzbudit spáče v sousedním pokoji.

„Jak jsi řekl, jsem prostě kouzelná,” tlumeně se chichotala dál. „Ale poprvé… poprvé jsem musela trochu podvádět. Našla jsem něco, po čem Tay zvládne chvilku nebýt Tayem.”

Mario se zamračil, že zcela nerozumí, a sledoval její rozzářené tváře, které pomalu přešly do nostalgie.

„Ale ne, to taky není úplně pravda,” upřesnila, „Taky jsem si dlouho myslela, že je Tay takový… chladný a protivný. Že má svůj život v paláci a ten náš je pro něj jen ta kupa papírů. Jen ta blbá dohoda.

Ale když jsem se vrátila od Rohna a on mě tady našel, jak potmě bulím jako největší kráva pod sluncem, tak udělal něco, co jsem opravdu nečekala.