17

Posléze se znovu rozmluvil: „A jak se cítíš? Bereš léky?”

Jeho dotaz Mishi na okamžik zarazil. Nevěděla, zdali si je dnes ve svém rozpoložení vzala.

„Jo, beru,” odvětila. „Už dělají docela pokroky. Teď to jsou jen takové malé kuličky, stačí dvě denně. Jsem ráda, že skončily ty staré kapsle. Někdy mě z nich pěkně bolela hlava. Vypadá to ale dobře, ještě mám prý poslední fázi daleko. Zase ten odhad prodloužili. Věří, že takových sedm, osm let bych tady mohla v plné síle strašit. Tak… já věřím také.”

Mariovi poklesly líce vážností: „Určitě se ještě za tu dobu posunou. Nasměrovali jsme tam teď nějaký nový zdroje, otevřeli další laboratoře. Tay dělá, co může.”

„Já vím,” ujistila ho, „a jsem moc vděčná, že se staráte.” Pohladila Maria po rameni. „Jsem vám moc dlužna. Oběma. Já můžu dát akorát další kus domácího koláče.”

Přistavila ke koláči a chystala se Mariovi přidat.

„To není pravda,” nesouhlasil Mario, „Nemusíš se cítit dlužna, Myšičko. Je to nesmysl, taky jsi pro nás hodně udělala. Ani netušíš, kolik smluv jsme uzavřeli hlavně díky tomu, že jsi byla vedle Taye naprosto okouzlující. Takovou chytrou květinku, co se vyzná v tržní ekonomice, nikdo nečekal. Věčně se ho někdo vyptává, kde k tobě přišel. Za nás tedy jsi toho udělala až až. Vlastně si myslím, že jsi pro Taye udělala mnohem více, než by kdy mohl udělat on pro tebe. A to nemluvím o tom, že ses ještě od Rohna vrátila a dala mu druhou šanci. Dala mu Sheenu. Má neuvěřitelný štěstí, že jsi s ním. Nevěřím, že by se svou ‚úžasnou’ povahou dal tohle dohromady s nějakou jinou ženskou.”

Mishi s jeho posledními větami zastavila nůž v jablcích, protože právě cítila, jak jeden takový pomyslný projel skrz její svědomí.

„Já nebyla ta, která tenkrát dala druhou šanci,” reagovala tiše. Jindy by jí nevadilo o tomhle mluvit, ale s dnešním dopolednem se rána stala opět čerstvou. „To já se zachovala jako nevděčná kráva a způsobila Tayovi problémy.”

Mario viděl, že se Mishi nějak dotknul, ale jak moc zaťal do živého, netušil. Hned vysvětloval: „Já vlastně nevím, jak to tenkrát celý probíhalo. A jak ti to s Rohnem dopadlo.”

„Tay ti to neříkal?”

„Blázníš? Tay aby něco říkal. Nikdy o tobě moc nemluví, aby nemusel mluvit o sobě. Poznám na jeho ksichtě, že je to mezi vámi dobrý nebo špatný, ale to je tak všechno. Řekl mi tenkrát, že jsi odešla, pak, že ses vrátila, a potom jsem byl hrozně rozlítanej kolem Agramského konfliktu. Po plese mi oznámil, že zůstáváš na neurčito. Najednou jsi byla těhotná, v porodnici, a teď jsem tady. Vím, že jsem neměl na tebe moc času poslední dobou, abychom si povídali.”

Mishi se usmála, jak hezky zjednodušeně shrnul něco, co sama vnímá jako kus rozvleklé a složité cesty svým životem.

„To nevadí,” řekla na to. „No… není toho moc, co by se k tomu dalo říct. Byla to hrozná hloupost, měla jsem prostě už tehdy Tayovi víc naslouchat. Nevím, jak to dělá, ale má vždycky ve všem pravdu. Byli jsme s Rohnem ani ne tři týdny. Když viděl, že si skutečně od Taye nemíním nic nechat, přestalo to fungovat. Několik dní jsme se s Rohnem jen hádali a vytahovali na sebe staré věci, než mi došlo, že chce opravdu jenom ty peníze. To mi stačilo, abych ho měla dost, a chtěla jsem zase rychle pryč.

Akorát nebylo kam.