Seděla celé dny doma a padl na ni v tomto směru zvláštní smutek.
Když Tay společenskou akci neoznačil za důležitou, nikam nechodila. Ve svém starém domě žila svým vnitřním světem. Pekla a vařila, pomalu vyklízela pokoje, přemalovávala nábytek, kultivovala zahradu a sušila květiny. Vše sama včetně žehlení Tayových košil. Srostla se svým domem, který jí jako jediný spolu se sousedovic kočkami a ptáky na stromech dělal společnost.
Nikdy by o sobě neřekla, že má takovou stránku. Poklidnou a něžnou. Leckdy se zamýšlela nad tím, kam se vlastně ztratilo to divoké a nezávislé já. Jestli ji nemoc takhle zlomila a silné léky, které s výzkumem musela brát, vymyly hlavu. Zažívala nepoznaný mír a pocit bezpečí, do kterého se však přeci jen s postupem času vkrádaly nenechavé otázky.
…
A tak jednoho dne s létem přišla odpověď v podobě malého papírku hozeného do schránky. Byl celý ošuntělý a špinavý, jako by ho někdo stokrát promnul v ruce a nosil týdny po kapsách. Neobsahoval mnoho slov, ale rozhodil veškerý její vnitřní klid. To bývalý přítel Rohn se v pár větách omlouval za svůj odchod a popřál dodatečně k velkolepému sňatku.
Byl to jenom vzkaz a neměl ani mezi řádky zpáteční adresu. Přesto Mishi seděla zarmoucena po večerech na verandě a pročítala si ho dokola. Ve své mysli se neustále vracela k Rohnovi. Ztrácela se ve vzpomínkách na protančené večery, promilované noci, na žár jeho kůže a vůni jeho dechu. Celá se třásla i při těch nejparnějších stmíváních a kytky v tomto čase na oknech vadly a košile už nikdo nežehlil.
Rána pak prozírala do tabletek, pro které změnila své jméno. Čím dál více je chtěla hodit do koše a ještě pár měsíců žít vášnivě jako dříve, než za několik let spočinout v hrobě s nápisem Taris.
Tay postřehl její smutné zamyšlení. Zůstávala v něm i na veřejnosti, kde vždy nasadila tu správnou masku. Příčilo se jí už hrát. Nedokázala přestat myslet na papírek, který měla pořád při sobě. Tayovi pověděla, že je rozhozena léky. O Rohnovi se před ním zmínit nedokázala. Tay se ale ani dál nevyptával a nechal Mishi být. Pokračovali v dohodě, kterou už měli z větší části za sebou.
Tak uběhly další dva měsíce a Mishi se cítila koncem léta na pokraji šílenství. Zjistila si, kde Rohn zrovna bydlí, co dělá a jestli někoho nemá…