Sotva však otevřela dveře, napadlo ji: „Co chceš vlastně dělat se svatební nocí? Budeme hrát zase šachy, nebo na to už konečně vlítnem?”
Užila si pár sekund jeho zhrozený obličej a pak se rozesmála: „Dělám si legraci, už je mám rozložené v kuchyni. Zabírám si bílé.”
„Proč ty?!” nelíbilo se mu. „Já mám vždycky bílé!”
„Protože jsem dneska nevěsta!” ozvalo se tlumeně z chodby.
***
Po vyčerpávajících přípravách stanuli teefu Tay Taris a Mishi Fasenoa před oltářem. Stalo se tak třetího měsíce podzimní triády roku 373-5 a na to, s jakými dramatickými představami se na tento den chystali, probíhal hladce. Přítomní novináři omílali ještě několik týdnů, jak krásné šaty Mishi měla nebo kdo a proč se na obřadě ukázal. Vyprávěli o životě nemocné obyčejné dívky, která v náruči svého nadřízeného přišla ke štěstí. Popisovali velkolepou svatbu, kde oba zářili ve šťastném konci jejího dojemného příběhu. Mishi se tak na čas stala nejsledovanější ženou Areneánu a nebylo drobnosti, které by si na Tarisových nevšimli. Kromě té nejpodstatnější. Že nebyli skuteční.
…
Vraceli se oba do stejného domu na předměstí Kity, spolu v něm ale nežili. Tay pokračoval ve svém životě v paláci, jak byl zvyklý. Občas se přijel na Mishi podívat, probrat nadcházející události, které spolu měli zvládnout. Pokud však nemusel zůstat, raději přespával po hotelích v rámci svých pracovních cest.
Mishi, která opustila dle dohody svou práci, byla zpočátku deprimovaná množstvím času, jež najednou měla. S příjmením Taris se jí otevřel zcela jiný svět. V nových kruzích potkávala ženy, které neustále nakupovaly, zakládaly nadace pro pózu a navštěvovaly večírky v klubech, které se zdaleka nepodobaly těm, do jakých byla zvyklá chodit. Jenže Mishi se do této společnosti zapojit nechtěla. Všechno tam bylo cizí. Vyhazovala příchozí pozvánky a krátila hovory, když se některá z manželek Tayových obchodních partnerů pokusila zavolat.