Veřejné oznámení o zasnoubení přišlo až měsíc před termínem svatby, což bylo mnohem později, než očekávali.
Tlačila je největší plesová akce konající se začátkem zimy, na kterou měli přijít již jako manželé Tarisovi. Přípravy zdržovaly především Tayovy pracovní cesty. Mishi musela plánovat téměř vše sama a zároveň připravovat nového kolegu namísto sebe v kanceláři.
Když se jim životní událost blížila, byli oba navíc nervózní a prošli neshodami, které nic neulehčily. Kdyby Mario nepřinesl místo Taye zásnubní prsten, možná by se ho Mishi ani nedočkala. Nakonec se však svatba stihla zorganizovat za pět minut dvanáct a poslední noci už nastávající manželé jen seděli naproti sobě v Tayově obýváku a odpočívali. Uštvaní a zničení.
***
„Máš je?!” vlítla Mishi do hotelového pokoje, kde se Tay oblékal těsně před obřadem. Teprve před hodinou kvůli jednání a dopravní zácpě dorazil do Kity.
„Co?” zamračil se otráven knoflíky u košile.
„Co asi,” poklepala si Mishi na prsteníček. S přidržováním objemné sukně svých svatebních šatů se rozhlížela po pokoji.
„Mario je bude mít,” odsekl protivně.
„Opravdu?”
„Něco takového říkal,” bojoval roztřesenou rukou s knoflíkem.
Mishi povzdychla nad jeho náladou. Dosoukala se k němu opatrně, aby o nic nezavadila, a spustila mručení své: „To je divné, že mně nic neříkal. Mluvila jsem s ním před pár minutami.”
Přerušila jeho zápas se zapínáním a obratně dala knoflík na své místo.
„A co říkal?” zeptal se a kravatu už jí radši rovnou podal.
„Že je tam sedm set lidí, přes dvacet fotografů. Asi budu zvracet,” zoufale svraštila obočí. „Pitomé nehty,” ulevila si, když mu ani napodruhé nedokázala kravatu zavázat.
„Ještě pořád můžem zdrhnout,” zamumlal Tay vážně. „Někam na Zimní ostrovy. Tam nás Mario hledat nebude.”
Mishi mezitím dokončila úspěšně vázanku. Zadívala se na Taye a uvědomila si s jeho zoufáním, jak tady oba neuvěřitelně plaší. Dvě vystrašené děti před velkou zkouškou. Musela se tomu nevěřícně zasmát.
„Ne,” řekla, „to zvládneme. Je to přece jenom jako.”
Usmála se na Tayův kamenný obličej, který jako ustrnulý vykresloval, jak vážný a stresující okamžik je teď čeká. Věnovala mu chvíli, během které v jejích zářících panenkách hledal, co jí teď dalo důvod k lepší náladě. Pak chytla jeho tvář a vtiskla mu na rty polibek…