„A kdybych nebyla nemocná… co bys teď chtěl, Tayi?” optala se tiše.
Na takovou otázku ale Tay nebyl připraven.
„Asi…” odpovídal nejistě, „Asi bych chtěl, aby to tak zůstalo. Tak, jak to je. Někdy mě napadlo říct ti ještě o další rok, dva, ale nepřišlo mi to správný. Ty bys chtěla tu dohodu prodloužit a ještě si hrát na paní Taris?”
„Ne,” věděla okamžitě. „To nechtěla.”
Tay zamítnutí čekal a se svědomím na jazyku ihned nabídl:
„Já vím, že jsem ti zkazil plán. Chtěla jsi tu asistentku. Ale fakt to není dobrej nápad, Mishi. Tak pokud budeš mít někdy nějakej jinej, stačí říct a udělám všechno pro to, abych ti v něm pomohl.”
To Mishi vytrhlo ze smířeného hloubání.
„Jakýkoliv jiný?” tázala se naprosto vážně a Tay souhlasně přikývl.
Pookřála z takové nabídky a nečekaně se zvedla: „Tak to jsem ráda, že to říkáš. Nezapomeň to pro příštích pět minut. Jeden bych měla.”
Vzala ze stolku žlutou složku s dohodou, došla ke krbu a rázně ji vhodila do žhavých uhlíků. Plamen ve vteřině ožil a ozářil její spokojené bílé tváře. Otočila se s úsměvem za Tayem, obklopená světelnou aurou. Tay udiven, co ji to popadlo, jen hleděl.
Vrátila se zpět, vzala do rukou obě skleničky a jednu mu podala.
„Až do dna,” zavelela.
Tay opatrně usrkl, ale když viděl, že ho Mishi sleduje s plnou vážností, dopil ji naráz a zašklebil se jako pravý abstinent.
„A teď ještě tuhle,” podala mu druhou.
„Bude mi blbě, až zítra ráno vstanu. Hodně,” bránil se.
„Neboj, už je skoro zítra ráno a rozhodně tak brzy vstávat nebudeš. Je to součást nového plánu. Tak mi v něm pomáhej.”
„Doufám, že má i nějakou pointu ten tvůj novej plán. Krom toho, že mě chceš zabít,” vypil Tay i druhou skleničku a byl rád, že už není čím dolít.
„Jo. Má. Pointa je v tom,” sebrala mu Mishi skleničku z ruky a obě odložila, „že ti to pomůže se nezbláznit, až udělám tohle…”
A než stačila větu doříct, obkročmo si na něj sedla, omotala mu ruce kolem krku a přitiskla ho s vášní k sobě tak silně, že veškeré protesty byly předem prohrané.